Půst

Velikonoce.net se věnují především tématu půstu v před velikonoční době, tzn. Velkému půstu a tomu je také věnována samostatná stránka.

Půst je rituální dodržování určitých omezení týkajících se zejména potravin a nápojů v průběhu pevně daného časového úseku, je to forma askeze.

Půst je vykonáván na základě svobodné vůle člověka, tzn. ne z donucení nebo následkem nouze.

Hlavní rozdíl mezi půstem a dietou, případně hladovkou, je jeho náboženský smysl, religiózní motivace.

Přes náboženský význam půstů je nepopiratelný i jejich kladný dopad na fyzické i psychické zdraví člověka.

Konkrétní forma postu se v různých náboženstvích a náboženských skupinách liší a někdy může mít půst i individuální pravidla.

Jako každá askeze je půst zkouškou zřeknutí se chtěného. Další rovina půstu v tomhle ohledu je svázána s rituální čistotou (nečistotou). Různé produkty jsou považovány za více či méně rituálně čisté nebo více či méně vhodné. Náboženskou metou je v tom případě tedy udržení čistoty.

Z náboženského hlediska existují 2 pohledy na půst:

• Půst je dobrý sám o sobě a jeho dodržování jde k prospěchu člověka přímo. Bůh ustanovil posty, protože nejlépe zná co je člověku prospěšné a to se týká i jídla.
• Půst není užitečný sám o sobě, je jedním z způsobů askeze a jeho dodržování rozvíjí sebeovládání, zaměření na duchovnost atd.

Půst mívá u různých náboženství trochu rozdílné projevy a částečně i jiný význam.

Budha se před dosažením osvícení následoval zvyky hinduistických světců a postil se. Půst je v Indii projevem sebezapření.

Podle Starého zákona je půst aktem pokory a pokání. V judaismu se dodržuje několik postů napr. na Jom kipur.

V době měsíce ramadán se muslimové zdržují jídla, pití, žvýkání, kouření a sexu v průběhu dne (od úsvitu do soumraku). V noci tyto omezení neplatí. Muslimoví se o ramadánu mají snažit meditaci, o posilování duchovní stránky svých životů a o urovnávání sporů. Půst je připomínkou, že na začátku pohyblivého měsíce podle lunárního kalendáře ramadánu, Bůh zjevil proroku Mohamedovi první poselství.

Půst v křesťanství vychází ze Starého zákona. Hlavní předlohou je pak čtyřiceti denní půst Ježíše Krista, který absolvoval na poušti a který předcházel jeho veřejnému vystoupení. Tento Ježíšův půst si křesťané připomínají hlavním křesťanským postem, 40 denním Velkým postem, který předchází Velikonocům.

Nejvýraznější asketickou postavou Nového zákona byl Jan Křtitel, za zmínku určitě stojí i Sv. Anna, „která dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami“, postil se i Sv. Apoštol Pavel. Půsty zmiňuje Pavel v Epištolách, jsou zmiňovány ve Skutcích apoštolů a zaznamenány v nejranějších svědectvích o pobiblické Církvi.

Kromě Velkého postu je v křesťanství dodržováno množství dalších postů. Jejich počet a praxe se liší podle jednotlivých církví.

V katolické církvi se půst považuje za součást běžného křesťanského života, je chápán jako pokání za hříchy a i jako cvičení se v ctnosti.

Postní praxe v pravoslaví je komplikovanější a přísnější než v západní církvi, odmítá zvířecí produkty, víno a olej. Jsou zde rozlišovány různé stupně půstů. Půst v ortodoxní teologii příležitostí pro člověka seřadit správně priority svého života a osvobodit se pro společenství s Bohem.

V luteránství jsou praktikovány 2 posty, Adventní před Vánocemi a Velký, který podle západních zvyklostí začíná Popeleční středou a končí Velikonocemi. Luteráni při postu neomezují druhy potravin, jedí nejen vajíčka a mléko, ale dokonce i maso! Omezováno je pouze množství jídla, ale jde pouze o nekonkrétní doporučení.